JAK TO VŠE ZAČALO !!!
Ke svým dvacátým narozeninám jsem si přála jediný dárek. A to svolení, že si smím domů přivést štěně. Jelikož stále bydlím s rodiči a mladší úžasnou sestřičkou. Nakonec můj dárek byl splněn. I když to byla opravdu fuška, protože jsme měli 9 let černého labradora, který nebyl zrovna vzorem ukázkového psa ba naopak! Chronický útěkář a rváč nejvyššího kalibru. Také se mu to stalo osudným, utekl, hledali jsme ho přes rok, ale už dávno víme, že náš Rocky je nenávratně pryč. Avšak i přes špatnou zkušenost rodiče svolili a já začala vybírat vhodné plemeno.
Chtěla jsem určitě pasteveckého psa, s loveckým jsem si prožila své. Horkým favoritem byl Velký Švýcarský Salašnický pes, ale poté co jsem si zjistila, kolik papírový pejsek stojí, kolik sní krmení za měsíc a že se tohle plemeno dožívá na můj vkus nízkého věku. Začala jsem vybírat jiné. Poté mi můj kamarád začal vyprávět o prarodičů fence border kolie Alince, jak byla chytrá, učenlivá, poslušná, společenská. Okamžitě jsem se do tohoto plemene zamilovala! Hledala jsem na internetu všemožné inzeráty a nejvíce mne okouzlily borderky přímo z pracovní linie. Je smutné, že plemeno, které bylo vyšlechtěné přímo na pasení domácího dobytka, hlavně oveček, pak přijde k ohradě ovcí a kouká na ně jak kdyby mu byly naprosto cizí. Proto jsem tedy chtěla pracáka, nejdříve jsem si našla kontakt na nějakého rádoby chovatele ze Strakonic, ovšem se z něho vyklubal množitel. Ale nevzdala jsem to! Vyhrál to inzerát na paní chovatelku z Rudníku v Krkonoších a já si měla jet pro bíločernou holčičku Bímu.
Na apríla tedy 1.4.2011 jsme vyrazili na výlet. Po příjezdu do Rudníku se ke mě Bimuška nehlásila, v náruči vydržela, ale jinak jsme si nepadly do oka. Ovšem byl tam takový roztomilý černobílý pejsek s kouzelným kukučem, který se odemne nehl na krok, líbili se mu moje tkaničky a lehce rozpárané nohavice a po společné procházce jsem měla jasno, vezu si domů pejska. Když jsem ho poprvé vzala do náruče, přední tlapičky mi položil na lopatky, hlavičkou se přitulil k mé tváři a vřele mi olíznul nos, byl to okamžik, na který v životě nezapomenu. On si mě vybral! Od paní chovatelky Silvi Kašparové jsem se dozvěděla, že pejsek byl odřeknuté štěně a že se jmenuje Boby z Bolkovských kopců, ovšem moje vysněné jméno bylo Benjamin, i když časem bylo jednodušší zkrátit jméno jen na BEN.
Uběhlo pár měsíců a Beňulka rostl jako z vody, pravidelně jsme chodili na cvičák, tentokrát jsem nechtěla nic podcenit, cvičili jsme poslušnost, začínaly se stopami a obranami, učili se různým trikům z dogdancingu a dogfrisbee, také jsme začali pracovat s ovečkami, ale nejvíce nás nadchl psí sport zvaný agility!
Nejvtipnější příhoda, která se nám s Beníkem často stávala. Jelikož Ben není typicky zbarvený jako výstavní černobílá borderka, na kterou jsou ostatní lidé zvyklý, ale má výjimečný irský vzor - mottled , kde v bílém zbarvení na těle jsou vmíchány černé chlupy, takže to ve výsledku vypadá jako puntíky, krční límec je zbarven do stříbrna a není čistě bílý. V okolí se mě většina lidí, "co opravdu, ale opravdu rozumí pejskům" ptala : "Jé, co je to za voříška?" a já jen odpovídala "Copak Vy, nepoznáte dalmatina?", ovšem v duchu jsem si myslela své, "Amatér, nepozná borderku!".
Poděkování
Chtěla bych především poděkovat pár osobám :
Benovi : za to, že je můj poklad, vždy mě dokáže nabít pozitivní energií, když to nejvíce potřebuji,
za to, že je mým sluncem v srdci, protože pokaždé, když si na něj vzpomenu, tak mě to zahřeje,
za to, že je můj nejlepší přítel, nikdy mi neublížíš, protože v tvém světě zrada neexistuje,
nikdy mě nepřestaneš milovat, protože slovo, nenávist je Ti naprosto cizí, vždy, když si myslím,
že Tě mám dokonale přečteného, mě dokážeš překvapit přesně v tu chvíli, kdy to nejméně čekám,
ale také mě dokážeš dojmout ke slzám štěstí a ještě mi je olízat z obličeje.
Mé borderčí slečně Corinulce : nikdy Tě holčičko moje nepřestanu hledat,
byla si moje sluníčko, to co se stalo, si nikdy neodpustím, byť to nebyla naše vina,
ale vina bezohledného a bezcitného člověka, pátrání nikdy nevzdám, vždy budu věřit v to,
že Tě zase budu držet v náručí, moc mi chybíš prdelko moje !!!!!!
Chtěla bych především poděkovat pár osobám :
Benovi : za to, že je můj poklad, vždy mě dokáže nabít pozitivní energií, když to nejvíce potřebuji,
za to, že je mým sluncem v srdci, protože pokaždé, když si na něj vzpomenu, tak mě to zahřeje,
za to, že je můj nejlepší přítel, nikdy mi neublížíš, protože v tvém světě zrada neexistuje,
nikdy mě nepřestaneš milovat, protože slovo, nenávist je Ti naprosto cizí, vždy, když si myslím,
že Tě mám dokonale přečteného, mě dokážeš překvapit přesně v tu chvíli, kdy to nejméně čekám,
ale také mě dokážeš dojmout ke slzám štěstí a ještě mi je olízat z obličeje.
Mé borderčí slečně Corinulce : nikdy Tě holčičko moje nepřestanu hledat,
byla si moje sluníčko, to co se stalo, si nikdy neodpustím, byť to nebyla naše vina,
ale vina bezohledného a bezcitného člověka, pátrání nikdy nevzdám, vždy budu věřit v to,
že Tě zase budu držet v náručí, moc mi chybíš prdelko moje !!!!!!
Setřičce : za opravdu velkou pomoc, bez ní bych vše nezvládala a také obrovskou psychickou podporu
Mamce : za to, že semnou jela pro Beníka, také za velkou psychickou podporu
Taťkovi : za to, že mi vždy pomohl přestěhovat boudy, či postavit zastřešený kotec a respektuje to, že pes je v domě
Silvě : za to, že mi do rukou svěřila, tak úžasné stvoření jako je Beníček, za Tvoje cenné rady a zkušenosti,
za to, že má se mnou trpělivost při mých neustálých dotazech a že i o v půlnoci mi zvedne telefon
Pavle : za to, že u ní můžeme trénovat a hlavně za upřímnost a důležité rady, které mi vždy pomohly
Radce : za přijetí do kurzu školička pro štěňátka a dále, že byla ochotná nás dostat k Pavle
Vlastě a Nině : Za to, že se mnou i s Beníkem mají trpělivost při trénincích poslušnosti
Verče : za rady a zkušenosti a také inspiraci pro tyto stránky
Paní MVDr. Posekané : za to, že se stará o zdraví mého borderčího blázínka
Našemu labradorovi Rockymu : za všechny zkušenosti s Tebou, byť špatné, tak hlavně ty dobré! PS: Nikdy na Tebe nezapomeneme!
Borderce Alince : díky ní jsem si vybrala tohle plemeno, to ona ve mě probudila nemoc zvanou "bordermánie"
Mamce : za to, že semnou jela pro Beníka, také za velkou psychickou podporu
Taťkovi : za to, že mi vždy pomohl přestěhovat boudy, či postavit zastřešený kotec a respektuje to, že pes je v domě
Silvě : za to, že mi do rukou svěřila, tak úžasné stvoření jako je Beníček, za Tvoje cenné rady a zkušenosti,
za to, že má se mnou trpělivost při mých neustálých dotazech a že i o v půlnoci mi zvedne telefon
Pavle : za to, že u ní můžeme trénovat a hlavně za upřímnost a důležité rady, které mi vždy pomohly
Radce : za přijetí do kurzu školička pro štěňátka a dále, že byla ochotná nás dostat k Pavle
Vlastě a Nině : Za to, že se mnou i s Beníkem mají trpělivost při trénincích poslušnosti
Verče : za rady a zkušenosti a také inspiraci pro tyto stránky
Paní MVDr. Posekané : za to, že se stará o zdraví mého borderčího blázínka
Našemu labradorovi Rockymu : za všechny zkušenosti s Tebou, byť špatné, tak hlavně ty dobré! PS: Nikdy na Tebe nezapomeneme!
Borderce Alince : díky ní jsem si vybrala tohle plemeno, to ona ve mě probudila nemoc zvanou "bordermánie"